Pamatuju si, že jsem měla červený, zlatě protkávaný šaty, červený paleto i punčocháče a zlatý boty. A bylo mi patnáct... a chtěli mě odvést na služebnu. Ušla jsem dvěstě metrů a kontrolovali mě zas. To si pak člověk začne brát trochu osobně. Taky mě na Muzeu násilím rvali na služebnu, když jsme se spolužačkou nesly plata chlebíčků maturitní komisi. Pustili mě až když jsem začala hystericky ječet a lidi se zastavovali.
Po pravdě, ani z dnešního pohedu to nechápu, vysvětluju si to jen tak, že si prostě chtěli sáhnout. Bylo dost zjevný, že s krabicema chlebíčků žádnou protistátní činnost nevyvíjíme.