Napíšu z pohledu dítěte, kde jeden rodič míval služby a pohotovosti: přišlo mi, že to rodiče řeší mnohem víc než my, děti, nám to bylo skoro fuk. jen nám bylo líto rodičů, jak se nám kvůli tomu omlouvají a mrzí je to. jeden rok jsme byly se ségrou v podobném věku na štědráka úplně samy bez rodičů a moc jsme si to užily.
Navíc patnáctiletý kluk by měl být v pohodě, pokud neni nějakej traumatizuvanej a v rozkladu. Pak bych asi citově vydírala kolegy a žádala o výměnu.

Ale chápu, že je nepříjemný mít takhle ty služby po sobě...