Nemám, ale divné mi to nepřipadá...

I já jsem od mala obklopena smrtí, takže to, že lidé umírají a nechávají za sebou děti, je pro mě velmi reálné.

Já třeba osobně mám celkem problém s tím, že mám s dítětem velmi málo fotek a videí, protože jsem to v 99% já, kdo drží foťák. Muž fotí minimálně, nebaví ho to a ani to moc neumí. Chtěla bych, aby jich bylo víc, aby na mě měl kdyžtak vzpomínku. Holt musí občas zaskočit profík, třeba letos v létě jsme si nechali udělat moc pěknou sadu fotek.

Dopis dítěti (dalším generacím) jsem zatím nenapsala, ale myslím, že to jednou udělám.

V závěti mám taky nějakou tu osobní hlášku.

P.S. Mě zemřel otec, když mi bylo 8 let, nemám po něm vlastně nic (resp. nosila jsem jednu dobu takový odznáček, co jsem po něm našla, ale už jsem ho taky tak 15 let neviděla, někam jsem ho založila). Několikrát v životě mi to bylo hodně líto, že nemám žádnou byť symbolickou památku. Chtěla bych mít od něj třeba nějaký osobní dárek nebo odkaz, nějaký symbol.