Nečetla jsem všechno, možná se budu opakovat.
Ale z vlastní zkušenosti - po dopisech jsem strašně toužila (maminku si ani nepamatuju). Později jsem se dostala k jejímu deníku z období okolo mého narození a jsem za něj strašně ráda ( i když to není čtivo na každý den, přečetla jsem 2x a leží uschován na zase někdy) Video bych tedy nechtěla.
Otec zemřel v mé pubertě a nijak mi takovýhle jeho projev nechybí.

Sama jsem o dopisech pro dceru přemýšlela. Ne tedy pro situaci náhlého úmrtí. V případě, že bych vážně onemocněla, psala bych. Jak ji miluju a drobný info o jejím dětství, jak jsme si hrály a proč se jmenuje právě takhle a podobné "blbosti".