Sovice,

"vidím problém nadprůměrně inteligentních dětí ne v tom, že by rozeznávaly, co je "k něčemu", snadněji než jiné děti a odmítaly se učit domnělé či skutečné blbosti, ale v tom, že jim "přirozené chytání věcí ve škole" vydrží déle než méně nadaným dětem. To vede k tomu, že si některé návyky nevytvoří v "tvárném" věku, a když pak přijde moment "musím vůlí překonat, že mi něco přirozeně nejde", nemají tu průpravu; navíc pokud takovýto moment přichází kolem puberty či později, dokáže se to zkombinovat i s nechutí ztrácet čas "blbostmi"..."

přesně to si myslím také, a je to důvod, proč považuji u nadprůměrně inteligentních dětí za zcela zásadní výběr základky (aby se nenudily a měly co chytat, aspoň) a pěstování vůle třeba v mimoškolní činnosti. V pubertě už je prostě pozdě na nějaké zvykání zabývat se něčím, co "je potřeba ke splnění dlouhodobých cílů, ale momentálně mně to nebaví".