To by me samozrejme velmi mrzelo, ale popisuji to vyse ve svem komentu, ze to tak neni. Pravda, tyhle pocity jsem od partnerky zaregistroval take a je to velmi nepekne ze se takhle povazuje. Prakticky tim opet urazi tu zenu do ktere jsem se zamiloval, tedy ona samu sebe. Je fakt ze se synem je mi dobre, obrazne receno "neliska me neustale", je to vesele miminko, ktere sice obcas zazlobi ale neni to nic kvuli cemu bych mel k nemu odstup, nebo obavu s nim komunikovat. S partnerkou je mi dobre, kdyz me momentalne obrazne receno "nemlati po hube" zarlivosti, kdy fakt uz nevim jak to dokazat ze zadna jina neexistuje a ani na zadnou jinou nemam pomysleni. Chci kompletni rodinu, ja, partnerka, syn. Venovat se vsem temto jmenovanym lidem, jit ven se spolecne projit. Castokrat to ale neni az tak uplne mozne kvuli zarlivosti ci jinym okolnostem, treba jsem 8apul hodiny denne v praci nekdy kdyz hori termin i bohuzel dele, pac to mam ve smlouve (coz opet zpusobuje "buh vi kdes zase byl!!!") a varim si mozek programovanim aby jsme mohli bydlet a fungovat. O vikendech na chate mame mnohokrat vynikajici chvile, vynikajici sex, vynikajici naladu do momentu kdy partnerku neprepadne nezvladatelna zarlivost a potreba nekde za kazdou cenu kdekoliv a v cemkoliv najit nejaky dukaz nevery a jet do me.