Tak fotky dětí nedáváme nikam na net a doma je máme uložené na samostatném počítači, který se nepřipojuje na internet, tam máme i rodinná data, které nechceme, aby unikla do světa (ne že by to bylo něco super tajného)

Manžel má trochu fobii ze světa techniky - asi proto, že v tom světě pracuje, takže říká: "na internet i do e-mailu piš jen to, co jsi ochotna sdílet s lidmi v autobuse - tedy asi nic. Do telefonu říkej jen to, co můžeš říct do rádia.

Jenže občas potřebuji sdílet něco, o čem odmítá komunikovat (v principu myslet nahlas, podívat se na problém jinýma očima). Jak to udělat je někdy těžké.
Zvlášť když syn například má snad jediný v republice po X letech super onemocnění, sleduje to snad jediná laborka v republice, když jsem tam volala, jestli je diagnoza správná, tak si pamatovali z chorobopisu snad vše ... "ano probírali jsme to s panem profesorem" a tady se poradit nemůžu, protože pořád googlíme s manželem oba, jestli přece jen něco nenajdeme.