Nepohoršují, ale vadí, jsem na to přecitlivělá. Jsem zastánce korektního vyjadřování. A nejsem blondýna. A vadí mi i jakože vtipné shození se samotnou blondýnou. No, já jsem blondýna, ... Zrovna včera v obchoďáku, ptám se prodavačky, jestli když..., tak... A ona nevěděla. A vedle stojící sympatická mladá žena začala větu, já to chápu jako vy, ale já jsem jenom blondýna. Moje kamarádka používá velmi často, když se splete, nebo něco pokazí, hned řekne s hlasitým imaginárním plácnutím se do čela, ... já jsem blondýna. Jiná používá, nejsem sice blondýna, ale ... Rozhovor o ničem. Vlastně nechápu, co Veselovský chtěl zjistit, a otázkami sdělit. Úplně ji nedrtil, ale snažil se ukázat, že dělá z komára velblouda? Mě osobně lidi taky dnes přijdou zmatení, pravidla se rozvolnila, a na druhou stranu jsou nové situace, ve kterých je ze společenského hlediska obtížné se pohybovat. Někomu to je jedno, dojde si pro vyznamenání ve flísce, někdo by rád vodítko. Nepřijde mi na tom nic přepjatého.