Monty, manžel léta dojížděl za prací mimo ČR a domů jednou za dva týdny. Pak X let denně Brno - Vídeň. Finančně se to vyplatilo, to určitě. Ale po letech zjistil, že děti téměř nezná a hlavně že ony neznají jeho. A že v jejich hlavách je někdo, kdo s nimi občas promluví a s kým se o víkendu dá poklábosit. Ale když je průšvih, nebo problém, tak je ani nenapadne, že by mohl pomoct a co hůř, nenapadne to ani jeho ženu, prostě s ním v běžné životě rodina nepočítá. Vzdal dojíždění, zůstal blízko bydliště za podstatně míň peněz. A teď se pokoušíme zase žít společně. Ale skřípe to a přitom je dobrá vůle z obou stran.