Všechno přes Skype nejde. Za zásadní považuji ty běžné věci, jako že děti zaběhnou k babičce zdobit perníčky, že u ní někdy přispí a ona jim čte a hladí je po vlasech, že s ní zahradničí... Babi k nám zase zajde s novým mobilem, když si neví rady, nebo pomůžeme s autorádiem, co jí kleklo a ona ho neumí zapnout... Jo a někdy si jde k nám dát kafe nebo vařit brambory, když v celým městě vypnou elektriku... Prostě si navzájem pomáháme. Maličkosti, ale když stokrát nic umoří osla, tak stejně tak 100 příjemných maličkostí výrazně zlepší pohodu.

Dřív bych se stěhovala kamkoliv (stěhovali jsem se asi 18x a bydlela v různých podmínkách) , ale to jsem neměla zázemí, ani nikde vlastní postel. Je výrazně jednodušší opouštět místo, kde nic a nikdo není.
Nás už je jak psů