třikrát jsem začínala v novém městě, v nové práci, bez přátel a známých v místě. To vše v dojezdové vzdálenosti do 2h od rodičů. Přesto pokaždé totální vykořenění, neznalost místních poměrů, hledání všeho. Nové doktory, knihovna, banka, pošta, sámoška, masna... všechno... Neskutečně únavné. Naposledy jsem se stěhovala i s dcerou. Jak jí to rozhodilo... dodnes vyšiluje, když jen zaslechne něco o stěhování... A já upřímně taky.

Ad dojíždění X práce v místě... to si musí každý zhodnotit, zda mu za to stojí ty časové a finanční náklady, ta únava... -asi to i přichází s věkem. Sice mám míň peněz, ale nejezdím denně 2x40km autem (cca 2xhodina a 2x100,- na jeden pracovní den)