Njn, ale vy jaksi vypouštíte existenci matek, pro který je celodenní péče o tříleťáka fakt opruz. Navíc ti tříleťáci jsou různý. Já byla jako dítě doma, do školky jsem chodila až poslední rok, kdy mi bylo pět. Zavřená v bytě s babičkou, ven jsem se dostala zřídka, protože hřiště bylo "nebezpečný místo" a já měla "nemocný nožičky". Kdybych se v těch třech nenaučila číst, tak nevím, co bych doma celej den dělala.
Syn šel do školy hned ve třech letech, byť by teoreticky "nemusel" - babička s dědou v důchodu, otec víceméně furt nezaměstnaný. Jenže co s ním doma, v Praze, v činžáku? Ve školce se přece jenom zabaví mnohem snáz. A co si pamatuju, tak vyloženě prosil, abychom pro něj chodili až úplně nakonec, protože tam rád zůstával sám nebo jen s pár dětmi, aby se s nikým nemusel přetahovat o hračky, který ho zajímaly. Zas teda nečetl od tří let, neměl důvod se to učit. Ale nemyslím si, že je to potřeba.