zefýr,
protože v každé rodině je nějaký konverzační styl a ta učitelka do toho jednak nevidí a druhak vůbec nemá možnost do toho proniknout, když s tou rodinou nežije.
Ono o ty slova až tak nejde, důležitý jsou vztahy.
Upřímně řečeno, my máme doma velmi specifický způsob komunikace, měli jsme ho i v "původní" rodině. Moje babička měla velmi peprný slovník a i když všechny vnoučata milovala (mě nejvíc, protože mě vychovala), tak se s nějakým vlídným oslovováním nenamáhala, u nás lítali blbci, idioti, parchanti chudýho Žida denně a fakt to nikdo nebral nijak úkorně. To byla babička, no. Matka zase mluvila vždycky až úzkostně slušně a ještě dneska mi vyčte i to, když před ní řeknu, že jsme se o víkendu přežrali, protože "žrát" je nepěkný slovo. Na druhý straně, slušná matka mě mlátila jako psa a sprostá babička mi nikdy nedala ani "výchovnou" facku. Prostě to není tak jednoduchý, jak by se to mohlo jevit zvenčí.