Ropucho, vztahy se budují právě tím angažováním se v životě těch druhých. Já to vidím i u sebe, jak se nám vztah s tátou strašně posunul do nějaké formálně-korektní roviny, protože ta vzájemná angažovanost z nějakých příčin není moc možná. A to se máme navzájem rádi a máme o sebe nějaký zájem. Jenže se ukazuje, že to nějak nestačí. Naše životy se prostě míjí.

"Nabízí se také otázka, jak se k pečovatelství o vnoučata budou stavět dnešní rodiče, kteří k dětem moc nejsou a raději je svěřují na hlídání jiným. Budou na stará kolena radostně pečovat, vařit, hrát si, doprovázet ... ? "
Mám zrovna ve svém okolí člověka, který jako rodič prý nestál za moc, ale překvapivě se z něj vyloupl starostlivý prarodič Ale bude to spíš vzácná výjimka. V obecné rovině mám dojem, že právě to jak se přestáváme osobně angažovat a platíme si služby, strašně přispívá ke krizi vztahů a vůbec společnosti v západní kultuře .