"Myslím, že dospělý zdravý člověk by měl svoje závazky především zvládat sám, aniž by mu okolí muselo pravidelně pomáhat."

Kudlo,
no a to je právě ukázka toho, že vůbec nechápeš, jak ty vztahy v rodině nebo v širší rodině, do které počítám i blízké přátele fungují.
Vůbec přece nejde o to, že by to někdo sám nezvládal nebo mu kdokoli MUSEL pravidelně pomáhat.
Jde o to, že to, čemu říkáš POMOC nebo expresivně "VYUŽÍVÁNÍ" je normální spoluúčast na životě někoho jinýho, koho máš rád. A že tahle "pomoc" právě vytváří sociální vazby, který jsou daleko důležitější než fakt, že někdo něco udělá tvou optikou ZA NĚKOHO.
Když budu potřebovat odstěhovat těžkou skříň, samozřejmě můžu zvednout telefon a najmout si stěhováky s pocitem, jak jsem děsně samostatná a od nikoho nic nechci... ale když to navrhneš kamarádům, tak u toho pokecáte, po odstěhování skříně třeba zajdete na pivo/víno a udržujete VZTAH. Se stěhovákem žádný vztah nemáš, to je prostě placená služba bez jakéhokoli bonusu. A podle toho, jak často se na tebe lidi obrací s "pomocí o odstěhování skříně" celkem přesně odhadneš, jak na tom v tomhle ohledu jsi. Protože ono to není vždycky jen odstěhování skříně, ale jsou to taky svatby, křtiny, oslavy narozenin, návštěvy kina/divadla/koncertu... a je to jaksi neoddělitelné, i když je to jedno a totéž.
Samozřejmě si můžeš jako samostatná žena, která nikoho nepotřebuje najmout lidi úplně na cokoli. Otázkou je, jestli ta samostatnost stojí za osamělej život bez skutečných přátel, na jejichž životech se "podílíš".