"Jde o to, že to, čemu říkáš POMOC nebo expresivně "VYUŽÍVÁNÍ" je normální spoluúčast na životě někoho jinýho, koho máš rád. A že tahle "pomoc" právě vytváří sociální vazby, který jsou daleko důležitější než fakt, že někdo něco udělá tvou optikou ZA NĚKOHO.
Když budu potřebovat odstěhovat těžkou skříň, samozřejmě můžu zvednout telefon a najmout si stěhováky s pocitem, jak jsem děsně samostatná a od nikoho nic nechci... ale když to navrhneš kamarádům, tak u toho pokecáte, po odstěhování skříně třeba zajdete na pivo/víno a udržujete VZTAH."

Pokud je právě toto podstatou VZTAHU, tak jak to lze po skypu?


" A podle toho, jak často se na tebe lidi obrací s "pomocí o odstěhování skříně" celkem přesně odhadneš, jak na tom v tomhle ohledu jsi. Protože ono to není vždycky jen odstěhování skříně, ale jsou to taky svatby, křtiny, oslavy narozenin, návštěvy kina/divadla/koncertu... a je to jaksi neoddělitelné, i když je to jedno a totéž."

Zase - jak jde toto po skypu bez fyzický blízkosti?

"Samozřejmě si můžeš jako samostatná žena, která nikoho nepotřebuje najmout lidi úplně na cokoli. Otázkou je, jestli ta samostatnost stojí za osamělej život bez skutečných přátel, na jejichž životech se "podílíš"."

A pokud je to tedy tak, že skype můžeš zapnout kdykoli, ale skříň stěhuješ jednou za uherskej rok, tak to tedy asi nebude úplně takový, že pokud s někým nestěhuju skříň tak jsem odsouzena k doživotní osamělosti, když na tý skříni vlastně ani tolik nezáleží?