Ano, věřím, ani nevím odkdy, už někdy v pubertě mě hodně zajímal buddhismus a podobné směry a mám pocit, že čím víc o tom přemýšlím a čtu, tím víc to pro mne celé dává nějak smysl...ovšem jsem si vědoma, že ten příští život nemusí být lepší, než tenhle, věřím, že to, co se nám děje špatného v tomhle životě, má pro nás ten smysl, abychom něco pochopili a něco se díky tomu naučili, měli šanci napravit a poučit se z toho, co jsme teď udělali špatně...věřím, že nic se neděje jen tak náhodně... ale ta víra nemá žádný název, ani žádného boha...a zajímavé je, že ačkoli jsem o tom se synem nikdy nemluvila (ani před ním, manžel tomuhle nevěří, takže to s ním ani nerozebírám), tak zhruba v 5,5 letech za mnou přišel s otázkou, jestli AŽ se znovu narodíme, jestli se narodíme do stejné rodiny, jestli se potom třeba zase potkáme a budeme spolu.... On se neptal JESTLI se jednou narodíme, on to bral prostě jako přirozenou věc....Asi se nedá nikdy dokázat, jestli to tak je, nebo není, i když dost často se lidem dějí věci, které se v podstatě něčím jiným moc vysvětlit nedají...