Představte si situaci: jako rodiče jste v ohnivé řeži o děti, soud požádá mateřskou školu o vyjádření, jak se teda rodiče starají a učitelka podá soudu zprávu, že fifty fifty. Jenže po nějaké době se ukáže, že druhá učitelka (ve třídě jsou dvě rovnocenné, střídají se) to vidí úplně jinak, že jednoho z rodičů (neangažovaného) viděla naposled před dvěma měsíci a ani před ohnivou řeží (kdy se neangažovaný, který do té doby na děti spíše kašlal, jak předvádět dokonalého pečovatele) ho moc nevídala. Učitelka fifty-fifty má pocit, že udělala dobře, bo se do toho nechce míchat a jedině takto nikomu nenadržuje, vlastně je možná nejspravedlivější na světě. Učiněná svatá. Druhá učitelka má z věci extrémně špatný pocit, protože ví, že to tak není a pečující rodič ji žádá o pomoc, nicméně učitelka nemá chuť se do věci příliš namočit a má dojem, že věci protichůdným vyjádřením moc nepomůže. I kdyby došlo k vystřelení učitelky fifty fifty na měsíc, soud už její vyjádření má.

Jak to vidíte, a jak myslíte, že by bylo správné situaci řešit? (nejsem nikdo ze zúčastněných, ale zírám, jak je tohle možné)