Mmch., vzpomněla jsem si, že můj bratranec měl jako malé dítě chorobný strach ze psů. Zcela bez důvodu, nikdy mu žádný pes nic neudělal. Ale stačilo, aby někde zaštěkal a měl šílený hysterák. Nikdo z rodiny nebyl takový idiot, aby ho jako dvouletýho lámal třeba tím, že ho bude nutit pohladit si pejska, všichni to respektovali, protože byl MALEJ.
Kdyby takhle reagoval na psy jako školák (přičemž je nemusí milovat, může si udržovat odstup a pořád se jich může svým způsobem "bát"), tak by to už normální nebylo - to je to, co jsem myslela "učením se ovládat emoce/strachy". Protože reakce batolete na iracionální strach je jiná u batolete, jiná u školáka a jiná u dospělého. Kdyby dospělý reagoval na psa nebo na čerta stejně jako batole, většině lidí by to normální nepřišlo.