Synove chodi do alternativy, známky neznají, nad legendami o diktátech "jednachybastupendolu" si klepem na celo, kde jevi sklon jít napřed, jsou vytěžování. Učitelek si hluboce vazim a dekuju, že jsme meli takove stesti. Přesto by ani u jedné knížka pro prvnacky u tretaka neprošla (dostali by přečíst jinou, prezentovat prvnackovou spoluzakum by nedovolily - k cemu to spolužákům je?) "nezkazit chuť ke cteni" je v poslední době mantra, ktera nedovoluje mít na dítě minimální ctenarske nároky, naštěstí se naše učitelky odvazily něco chtít. Čtení nekazí nároky, ale spis povinne tituly a znamkovani.