Kudlo,

"(Pokud "má k dispozici" milovaného a milujícího partnera, který si s dětmi sedne), mi to připadá rozumné.

Kámen úrazu vidím v tom,

- jestli to ten rodič vůbec hodlá zohlednit
- a pokud ano, jestli je to vždy schopen spolehlivě poznat. "

Což je ovšem úplně stejný kámen úrazu, jako u prvního partnera. Jestli ho budoucí rodič "vybírá" i s ohledem na budoucí společné děti, a pokud ano, zda je schopen spolehlivě poznat.

Spolehlivě určitě ne. S nějakou mírou rizika je to vždy. Jak napoprvé, tak v dalším vztahu. Dle mého rodič, který již ví, co rodičovství a děti obnáší, má dokonce větší šanci (pokud má vůli) přivést domů někoho vhodného. Má zkušenosti. Ovšem pokud je to řešeno pouze z pozice "když budu spokojený já, bude i dítě v pohodě", tak to nemusí dopadnout. Při prvním výběru se zase spoléhá na to, že krev není voda a i nepříliš rodičovský typ se s vlastními dětmi nějak popasuje.

Dle mého je to prostě o konkrétních lidech a jejich odpovědnosti, nikoli o tom, že (ne)jsou rozvedení.