Přesně, mám obavy z toho, že ta zrada nikdy, ani po mnoha letech nepřebolí, že v srdci zůstane tak hluboká rýha, že nebude možné ji pořádně zahojit. Jednou jsem tu četla diskusi, jak dlouho po rozvodu trvá než přestaneme bývalého partnera cítit srdcem jako manžela. Psalo se kolem dvou let. S bývalým už skoro dva roky nežiju a když si vzpomenu na minulost, tak to bolí pořád stejně. Rozumem mám zpracované, že můžu být ráda, že jsem bez něj, ale protože ho bohužel stále potkávám a slýchávám, jak nahání jednu sukni za druhou, čím mladší, tím lepší, tak vím, že žít s tímhle bych prostě nemohla, přesto srdce občas blázní a ten stesk a bolest ze ztraceného je obrovský. A to mám vyhlídky na budoucnost poměrně dobré. Jen se bojím, že už ze sebe do dalšího vztahu nebudu schopná dát tolik, jako jsem dala bývalému manželovi. Jakoby kus něčeho ve mně rozvodem umřel.