Já se hlásím k šťastně rozvedeným! A na těch 2 letech bude taky něco pravdy. Já jsem se během těch dvou let se synem přestěhovala do svého rodného města, koupila a zařizovala byt, nacházela staré i nové přátele, syn začal chodit do školy a hrát fotbal, měl kamarády... Byla jsem v euforii, jak všechno zvládám i sama. Po novém partnerovi jsem nijak netoužila, nehledala, brala jsem to tak, že buď někoho potkám nebo ne. Zatím jsem nepotkala. Někdy je to náročné, syn jde do puberty, utáhnout vši i finančně není sranda, ale NIKDY ani NA VTEŘINU jsem rozvodu nelitovala.