Připouštim, nepřipouštim, zatím žiji. Ale vidím, že synové potřebují chlapa (jako kamaráda nebo jak to napsat), jestli mi rozumíš. S mým bratrem blbnou, s dědou blbnou a vidim, jak jim to chybí. Jejich otec si jich, když je má, prakticky nevšímá. No a já bych taky potřebovala partnera, kamaráda... .
Asi máš pravdu. Našla jsem před třemi lety, pomohl mi ze začátku z nejhoršího a pak se z něj vyklubal ukrytý alkoholik. Takže jsme se rozešli.
Moc děkuju za tvou radu, názor.