Lexi, popíšu Ti, jako to bylo u nás: žila jsem s přítelem, měla 1 dítě. Přítel dvě děti, žily u jeho ex. Přítel si přál trávit Štědrý den s dětmi, ty ale chtěly být Doma. Takže jsme to dělali tak, že nejdřáv byly doma s mámou, pak jsme je třeba přivezli k nám (bydlely 4 km daleko) nebo jsme slavili Štědrý den na 1.svátek vánoční. Dětem bylo cca 12-15 let.
Za pár let se to nějak vyvrbilo, že moje dítko odjíždělo na Vánoce do ciziny a slavili jsme 23.12. Chtěla jsem, aby mi přítelovy děti s přípravou pomohly a ony souhlasily. Přítel byl v práci, přišel akorát k té večeři. Jenže jeho děti se na nějakou pomoc vybodly. My lítali s dítkem a všechno jsme teda připravily. Večer přišel přítel a jeho děti volaly, abychom "pro mě přijeli, že si vezmou dárky a zase odjedou". To mně teda doslova nasralo. Kolohnáti cca 18-letí, líní jako prasata, a tohle? To teda NE! Zakázala jsem příteli, aby pro ně dojel, dopravili se teda sami. Proběhla večeře, dárky - a pak jsem vybouchla. Jim jsem řekla, že mne urazilo, že se neuráčili ani pomoct, když věděli, že táta je celý den v práci a já že takhle velkým dětem nebudu dělat služku, to ať jim dělá jejich máma, já teda ne. A natvrdo jsem řekla, že napříště přijdou jen na Boží hod jako jiná návštěva a že chci, abychom se střídali, jednou k nám, jednou k nim. Oni že k nim to prý nejde, je doma jejich máma. Ale já si to taky musím nějak zorganizovat, abyste mohli přijít, taky musím navařit a připravit dárky, ne? Pak už teda chodili na Boží hod. U nich se ale oslava nikdy nekonala.
Hele, šlo teda jen o jeden den v roce, ale já teda služku dělat nehodlám.