tak porucha osobnosti... nevím, ale pod tím si jako laik představím něco jako Fritzla, prostě úchyla, kterej si jde za svým uspokojením hlava nehlava.

Tohle vypadá jako někdo, kdo se snaží aspoň v určitým směru vyhovět (to s tím dotazem na den mi připomnělo Sheldonův "horký nápoj", který se podává ve chvílích rozrušení), ale prostě toho není technicky schopen úplně, protože mu tam ta schopnost se vcítit úplně chybí. A musí to být těžký, AS asi nejsem, ale "studenej čumák" poměrně jo, ale když si představím, že bych se měla vciťovat do někoho, kdo je daleko víc citově založenej, tak si to představím jako nedůstojnou a hlavně nevychytatelnou otravu.

Ale rozumím tomu, že to není ke spolužití, že tam to chce asi víc "svůj k svému".