V podstatě všechny náboženství směřují k Duchu. Dalo by se to dobře popsat jako vševědomí nezávislé na času a prostoru. Teprve manifestací (uvedením tohoto vševědomí do času a prostoru) vznikají konkrétní nádoby (duše), které jsou naplněné částí tohoto vševědomí. Tím, že to jsou části a tedy už omezené časem a prostorem, nemají vědomost všeho :) ale stávají se individuality, kde dle potřeba každá má pak intelekt daný k svému účelu :).
Problém je v tom, že nádoba časem zapomene, že je duch. Takže nádoba pak deformuje ducha a ten se stává neaktivním a tím se nádoba stává smrtelnou, rozbitelnou. Nádoba se pak rozbije a část ducha se pak vrací zpět k "OTCI" tedy rozuměj k tomu vševědomí :).