nejsem učitelka, ale jezdí často někam po cizině sama se svými dětmi a někdy mám větší skupinku s dalšími dětmi z rodiny.

je to sice noční můra, ale právě proto do dětí od 5 let vtloukám pokyny co mají dělat když se něco stane, když se ztratí, zůstanou samy v autobuse/metru/vlaku/na zastávce apod.

taky mají od 7 let mobil aby se dokázaly dovolat někomu dospělému
takže mají pokyny komu volat, a pokyny koho oslovit pokud mobil není

jsem asi taková přepečlivá, ale před každou "akcí" si to zopakujeme a plus to naučím "nové účastníky"

pokyny tedy upravuji postupně dle věku, a teď už tedy i s ohledem na ten mobil

třeba pro případ ala "metro" zněl pokyn - vystoupit na další možné zastávce a tam čekat, dokud si je nenajdu. S ujištěním že já tam pro ně přijedu nějakým dalším spojem a budu je hledat tak dlouho dokud je prostě nenajdu.
V případě že zůstanou venku oni, tak čekat až se pro ně vrátím.

Cestovat se skupinou dětí a neříct jim základní pokyny pro tyto možné situace mi přijde jak z jiného vesmíru, prostě nechápu.