Slupko, taky tak.

Se mnou se taky nikdy nikdo nerozešel, takže nevím, jaký to je, asi dost nepříjemný, ale pokud by dotyčnej (za svobodna a bezdětna) naznal, že to se mnou není ono, tak je to snad to jediný, co by mohl a měl udělat, ne?

Stejně tak kdybych já za svobodna zjistila, že to není ono s tím partnerem, tak nevidím jedinej důvod, proč bych mu neměla dát kopačky.

Asi bych se snažila to udělat co nejcivilizovanějc a nebýt hnusná (a paralelní vztah a lhaní do toho nezapadaj), ale i tak by to asi bolelo. Ale co s tím? Takovej je holt život, přece jeden nebo druhej nebude celej život v nevyhovujícím vztahu jen proto, že ten vztah jednou začal?