Tak svůj zdravotní stav známe celkem podrobně, to snad po 25 letech ani jinak nejde.
K lékaři se posíláme navzájem a posílaný na to většinou vrčí a jde, až když opravdu není zbytí. Dobrá doporučení si také dáváme navzájem (zabal si krk, oblíkni se) a napomínaný na to vesměs vrčí. Čaj si taky vaříme navzájem. A ano, muž to má víc na háku, než já.
S tím druhým - necháváme se na pokoji. Většinou si napíšeme, že jsme dobře dojeli apod., ale moc automatické to není, to tak na vyžádání (většinou chci být v klidu já, manžel tak nějak zastává názor, že psát a volat se má, až když se něco děje ). Jo, když muž jezdí na motorce někde na Balkáně, tak ho prosím, ať o sobě častějc dá vědět a to celkem rád dodržuje. Ale takový to "dorazil jsem" každej den a reciproční vyprávění a vůbec kontrolování, s kým kde a jak, to nepěstujeme. Celkem si děláme, co chceme a většinou si o tom i navzájem chceme vyprávět.