Neeee, to vůbec .
je pravda, že vždycky cítím jakoby další "posun ve vnímání", když jakoby zvládnu ustát nějakou situaci, která na mě opravdu doléhá, něco fakt hodně osobního na tělo...něco, o čem jsem si i třeba říkala, že bych snad nepřežila, kdyby...
leccos jsem i ráda, že už mám prožité a vnímám i to, že mi to cosi užitečnýho dalo, ale mně se ty poměrně zásadní věci děly fakt celý život.
Asi proto jsem docela shovívavá a dokážu pochopit, co se v lidech za určitých situací děje...a co prožívají oni, ale že bych se cítila být "hotovým" člověkem, to ne...podle mne vždycky existuje vývoj...snad i u opravdu osvícených lidí není "konec".