To mi nestačí. I když se doberu k tomu, že ten, kdo ublížil mně, je vlastně nešťastnej chudák, přes rozum mi odpuštění nefunguje. Trochu mi pomáhá hodně tu situaci cíleně emotivně procítit a říkat si, že odpouštím, pouštím, vypouštím a vizualizovat si to. A k tomu uvědomění, že JÁ chci být volná, osvobozená od té zátěže. Že vlastně neulevuju druhému (tomu to bývá stejně šumák), ale sobě.

Do nedávna jsem neuměla zpracovávat negativní emoce, nějak jsem si kdysi osvojila nechávat si je v sobě, tak jsem to podvědomě dělala velmi mnoho let. Takže na mě postupně vylézají velmi staré "křivdičky", často z dnešního pohledu směšné maličkosti, které se ale vynoří s palčivým pocitem ublížení. Pracuju s tím, jak se dá, lepším se.