..." Odpustit pro me znamena "nic se nestalo"."

Tak to nevnímám..."nic se nestalo"...odpuštěním nezapomeneme, jen ta vzpomínka už nenese žádný emoční náboj. je to podobné, jako kdybychom šli do kina na nějaký neutrální film, anebo bychom si u dojáku opravdu uvnitř uvědomovali, že je to jen film.

Proto vnímám rozdíl mezi odpuštěním v hlavě a odpuštěním jakoby doopravdickým. Odpustit týrání a zabití taky jde...ale ne každý, to určitě ne.
Ale jistojistě to znamená osvobození tomu, komu bylo ublíženo, jak tu někdo psal.
A pokud by člověk to celé vzal z hlediska jakési "věčnosti" a dal do toho jakýsi vyšší smysl, pak si vlastně svým způsobem ublížit vzájemně ani nemůžeme. A když "ubližujeme", zjistíme, že stejně jen sami sobě. Ale i tohle pochopení by nestačilo k osvobození od křivdy a nenávisti atp.

(Té paní, o které jsem psala, se ale ani nic objektivně dramatického s tátou nedělo).
Ale byla tam vidět ta změna na její tváři...a ztvrdnutí...a uzavření se v takovém černém mraku. Jo, zapůsobilo to na mě, pamatuju si to dobře....