Já jsem dětem říkávala dlouho s tajemným úsměvem, že tomu, kdo na něj věří, nosí dárky Ježíšek. Tajemným myslím takový, že dokázali trochu rozklíčovat, že "lžu", ale ten určitý nádech toho tajemna tam stejně furt zůstal.
Když něco chtěly, měly si říct Ježíškovi...se slovy: "mami, ale mami" se taky usmívaly...ale pak po čase říkaly, že to bylo fajn...
Samy už obstarávaly dárky, věděly, že věci jsou od nás, že se obdarováváme navzájem...strojily stromeček, ale ten nádech něčeho tam zůstával. Řekla bych v téhle situaci dcerce, že babička taky neví všechno , pokud bych chtěla, aby to tak s Ježíškem ještě chvíli zůstalo.

Koneckonců, kdo ví , já taky nevím, odkud se pod naším stromečkem některé dárky vzaly.