Libiku, on zatím prostě věří, nikdy zatím nepřišel a nezkoumal, neptal se...vždycky mluví prostě tak, že existuje, letos jsem už myslela, že to s námi jen hraje, ale pak z určitých výroků jsem pochopila, že fakt to zatím má tak, že existuje...ale odmalička to máme tak, že dárky sice dětem nosí Ježíšek, ale zároveň si je taky lidi dávají navzájem pro radost...takže klidně chystá dárky pro ostatní, chodí je nakupovat se mnou pro manžela a ostatní...to jako mám za ním jít a říct mu "hele, my jsme si celou dobu vymýšleli, Ježíšek není?" Já jsem sama věřila docela dlouho a ani se nepamatuju, kdy jsem přestala a přijala jsem, jak to je...vůbec si na ten moment nevzpomínám, žádné trauma jsem z toho asi neměla, vyplynulo to nejspíš tak nějak samo od sebe s časem a věkem...