Hanko, v podstatě se dá říct, že vybrali oběti, jakých - zní to hrozně - z jejich pohledu "nebyla škoda". Dítě, o kterým předpokládali, že by stejně umřelo, žebračku, která vůbec nemusela bejt zlá, to bylo jedno, patřila k opovrhovaný složce a hlavně: k nikomu nepatřila, byla "odjinud". Oběti byly "ubohý", "nebohý" - obojí má stejnej původní význam, je to negace podílu na společenství (bog - bůh původně znamenalo "čest" a původní význam toho slova je pořád ještě slyšet ve spojeních typu "mít tu čest"). "Nebohost" se pojila s materiálním nedostatkem (u žebráků; dítě zůstalo bez mateřského mléka), ale bída, chudoba nebyla krítériem výběru. Nemluvně pohřbili na vrcholu kopce nad vesnicí, žebračku na hranici území se sousední vsí, odkud nákaza příšla. Nehledali obětního beránka, viníka - hledali skutečně oběť na usmíření zlých sil, na usmíření Smrtky ("Vezmi si tyhle a jdi dál.").