Svynko, nemam pro tebe radu ohledne syna, protoze s tak velkymi detmi zatim zkusenosti nemam (i kdyz sestilety syn ma slusne naslapnuto - ve skolce sama chvala, doma posledni dobou casto na zabiti - pubertu se nesnazim ani predstavit ;-)).
Mohu ti k tomu jen rict, ze to, co popisujes je fest komplikovana osobnost a kdyz se to spoji s vysokou inteligenci, manipulativnimi sklony a pubertalnimi emocemi, je to sice sila, ale rozhodne neni nutne videt v tom hned nejakou psychopatologii, jak tu nekteri pisou. Neresila bych moc jeho emoce, neresila bych jeho vysirani, zamerila bych se primarne na jeho manipulaci s vami. S tim by v rodine nemel slavit uspechy, bohate staci, ze mu to zerou mimo domov.

Nicmene bych te chtela podporit, ze v tech svych reakcich nejsi sama, reaguji uplne stejne, jsem cholerik, delam unahlena rozhodnuti. S chladnou hlavou bych resila uplne jinak a lepe. Ale(!) za a) to z nas nedela spatne rodice a za b) se to mirne zlepsuje. Urcite jsou tu nazory holek hodne uzitecne, treba ziskas jiny nahled a priste uz budes umet reagovat lepe. Nebo prespriste.

Moc drzim palce a tesim se, az sem napises, ze se vam uz vice dari nenechat sebou tolik manipulovat a ze to prineslo nejake - treba male, zlepseni.