Kdysi jsem prožila totéž, dělala jsem chyby a partnera jsem od sebe odehnala. Potom mě to moc mrzelo, měli jsme se pořád rádi, bylo to těžké. Já mu chtěla dát najevo, jak moc o něho stojím a pořád jsem mu tehdy ještě psala. On si chtěl dát pauzu, myslím, že už byl rozhodnutý. Po dvou letech jsme se k sobě vrátili, city tam byly pořád, ale platí, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Zase jsme šli od sebe a zase to bolelo. Dnes téměř po 30 letech jsme se našli na face a jsme nejlepší přátelé a já vím, že to pro mě dopadlo dobře, mám fungující a spokojenou rodinu. On je dvakrát rozvedený, má jedno dítě, které si pořídil až ve 45 letech a asi(u něho člověk nikdy neví :) žije sám... neuháněj svého přítele, pokud o Tebe bude mít zájem, tak jen tehdy, když ucítí osobnost, která se chce změnit, ale nepodbízí se. Ber to jako radu staré ženské, která si tím prošla...