no tak hraběcí rady ... jednak jak píše co by udělala ona, z čehož si dovozuju že by asi měla nějaký záložní plán.

Že ho člověk nemá při prvním vztahu se nedivím, já ho taky neměla, páč jsem byla mladá a blbá a taky důvěřivá, a netušila co mi exmanžel vyvede. Ovšem teď už bych ho vždy měla, přinejmenším to první zklamání by mělo člověka alespoň trochu poučit.

Vrhnout se ovšem napodruhé hlavou do vztahu, šupem se sestěhovat, vtáhnout do toho dvě své děti, pořídit si rychle mimino ... a pak zjistit že mám opět doma stejného blba číslo 2, jsem na mateřské, a nemám vlastně žádnou jinou volbu, no to je prostě na pováženou. Z louže pod okap, a hůř, neboť teď už ani ty všechny děti nejsou vlastně všechny jeho.

Co dělat těžko říct, jaká je vlastně "dobrá rada", čekat až ji chlap s těma dětma na tu ulici opravdu vyhodí ? Není lepší začít řešit sama co tedy bude dělat a připravit se.

Dál bláhově vzdychat že ho mám stále strašně ráda, poté co mi chlap vyhrožuje vyhozením z bytu a označí mně za příživníka, když jsem na mateřské s jeho dítětem ? To mi asi prostě hlava nebere.

ano, asi není v této situaci rozumné odejít ihned, ale chystat se na to je velmi záhodno.