určitě jsou ženy, které zvládají, já tedy se třemi dětmi jako za svobodna ne. S jedním nenáročným dítětem bych asi zvládala (začínala jsem s dvojčaty, ještě jsme obíhali i různé doktory, takže jak bych zvládala s jední dítětem nemůžu říct, se třemi dětmi mám pořád někde nějaké resty,.. mám nenáročné třetí dítě, ale starší dvojčata náročná jsou. Je třeba se s nimi učit. Ale nejsou to zase extra náročné děti, nejsou hyperaktivní, nemusíme už lítat po logopedii a jiných doktorech, což všechno jsou věci, kterou berou čas, příp. i energii, když je třeba se rozhodovat, jakou léčbu, jaké pomůcky...
Jinak někdo řekne, že nepozná rozdíl mezi jedním a dvěma dětmi, někdo mezi dvěma a třemi,.. já tedy vždycky to mám tak, že cím víc dětí tím více práce... víc nákup (botičky, oblečení...) víc školy, úkolů, doktorů, víc sporů... ale také se pravda i zabaví..
Buď ráda že máš jedno nenáročné dítě a vše stíháš a jestli ti mohu dát radu, tak i tak zapoj manžela. Já měla manžela extrémně pracovně vytíženého (zase zaplatil paní na úklid a výdaje jsem nemusela řešit), ale jeho zapojování bylo pak těžké. Né že by nechtěl, ale než se do toho vpravil. U nás to ale tedy jinak nešlo, než že nepomáhá vůbec, a až změní práci tak teprve začne, protože pracovně vytížený byl opravdu hodně, ale pokud máš možnost, zapoj manžela hned alespož z části, ať ví co a jak a až přibudou děti, půjdeš do práce, ať už to máte zajeté.
Jo ještě připíši, že u nás extrémně náročná a úspěšná kariéra manžela byla i za svoboda, takže na domácnosti se nepodílel nikdy jinak než finančně. Až když změnil práci, což jsme od začátku plánovali, tak se začal zapojovat a bylo to náročné. Náš příběh ale není moc typický, neznám moc lidí, kteří by ukončovali úspěšnou kariéru, protože chtějí být víc s rodinou a žít víc normální život než ten pracovní.