Bordel v bytě - šťastné dítě
Hele, jako jo, no. Před dětma jsem měla naklizeno a u koberců jsem z nudy česala třásně, aby byly rovně. U dvojčat jsem každý den, když po obědě spaly, vytírala a vařila teplé večeře o dvou chodech. Večer se vše uklidilo a vůbec to nevypadalo, že nějaké děti máme. To nám vydrželo určitě do dvou tří let, pak už jsme koupili nějaký domeček a židličky a stoleček a na to už se něco pokládalo...pak začalo období vyrábění a kluci chtěli mít vše vystavený, pak první třída a psaní úkolů na jídelním stole. Poté jsme koupili chalupu a začali vyrážet co víkend ven, pak začal fotbal, florbal, tenis, takže přibylo strašně krámů. No, potom přibyli další dva kluci s tatínkem, kteří tu jsou někdy třikrát a někdy pětkrát v týdnu. Všichni sportují, včetně muže. Po každém tréninku mi jen vysypají smradlavý věci v koupelně u pračky. Všude jsou sportovní věci, všude skleničky, všude plastový lahve, na lince flašky na pití do školy a flašky na pití na sport, chodba plná kopaček a nevybalených, nebo nedozabalených tašek z víkendu, nebo na víkend. No a do toho k nám před čtyřmi měsíci přilétl čáp a přinesl dalšího kluka, takže k tomu všemu kolíbka, postýlka, deka na zemi, vanička, všude malilinký ponožky, všude plíny, protože stále blije. Do toho lehátko, autosedačka...dneska mám dokonce zaparkovaný kočárek v ložnici. Už to neřeším, jinak bych zcvokla.

Jsem i s kojencem 6 hodin denně v práci, pak mě doma čeká ta banda, večer dělám papíry . Spát chodí mrňous v osm a od devíti řve cca každých dvacet minut. Občas se povede, že spíme od jedné do tří. Snažíme se u něj střídat, ale vzhůru jsme oba.
Upřímně, poslední, co bych řešila je, jestli mám naklizeno. Normálně uklizeno jo, ale víc mě ani nenapadne. Užívám dětí. Uklizeno budu mít, až budeme sami. Když je velká krize, přijde paní na úklid, víc nezmůžu. Už dávno jsem vyrostla z toho, být super matkou.