Eudo,

já jsem to svým dětem nikdy neřekla, takže ted neomlouvám sebe.

Ale opravdu si myslíš, že pokud to tý mámě jen ujelo ve slabý chvíli a jinak je to normální milující a starající se máma, navíc v tý situaci co byla (oba nervozní jak psi a dítě jí to taky řeklo) a nevíme, jestli si to potom třeba nějak nevysvětlili, tak že to bude mít nutně devastující následky?

Já si myslím, že takový věci by se pokud možno říkat neměly, sama jsem je nikdy neřekla, ale opravdu se chováme všichni celou dobu jako ze žurnálu, a opravdu bychom se měli do konce života bičovat tím, že jsme jednou někde plácli nebo udělali nějakou pitomost?