"a s tím "nemůžeš vzít zpátky" - to sice nemůžeš, ale můžeš se za to omluvit a říct, že jsi to tak nemyslela, a věřím že pokud to tak opravdu je, tak to bude poznat.

(Ostatně tady by to mohlo být pro to dítě snadněji pochopitelný, protože ono Ti to řeklo taky"

Kudlo, ja to mam nastaveny jinak.
Ja bych treba diteti nikdy nerekla hodne dost veci - krome toho, ze jakekoli dite "nemam rada" - at vlastni ci cizi (a nerikam to ani dospelym, at jsem vytocena jakkoli), nebo ze je idiot..... a pod a tak dale. Proste tu latku mam jinde. Nechat se vytocit se k necemu takovemu proste nechci a nedam, at mi nervy tecou z cekoholi jakkoli. (=a muzu si troufnout tvrdit, ze se mi to dari).

A omlouvam se za i veci daleko "mirnejsi", kdyby mi z huby nahodou ujely.

Jo, a dite se brousi. To se teprve uci, jak s lidma mluvit a vocat az pocat. Takze "no a dite to reklo taky" povazuju za hodne mimo. (=a to si posleze v klidu eventuelne popovidame o tom, jak co koho mrzi, kdyz....)