hele, Monty,

z mého pohledu jsi naopak Ty své dítě těžce zneužila jako klacek i jako štít.

Jako klacek třeba v momentě, kdy jsi psala věci, který vyzněly jako, parafrázuji, "dávám to číst svému dítěti a i ono se královsky baví co tu plodíte za pitomosti". To Ti jeho použití nevadilo. Přitom to vnímám v konverzaci jako dost podpásový.

Jako štít v momentě, kdy se někdo pozastaví nad TVOU argumentací (ve věci, kde sice Tvý dítě je ústřední postavou, protože se jedná o jeho školu nebo něco, co ono dělá, ale nejde tam o něj jako takový, ale o Tvůj přístup k celý tý věci), tak začneš fňukat, jak se všichni navážej do TVÝHO DÍTĚTE, protože nemaj rádi Tebe, a jak je to od nich sprostý. Ve skutečnosti se ale za to dítě jen schováváš jako za ten štít (protože ono zní líp "všichni jsou na mě oškliví a navážej se do mýho dítěte" než "nemám pro svý tvrzení žádný argumenty a nechci to přiznat). (Pro úplnost musím poznamenat to, co už nejen modří vědí - že NIKDO NIKDY o Tvým dítěti NEŘEK, že je "blbeček" ani ho tímto způsobem nedehonestoval, pořád dokola o tom mluvíš jen Ty a naopak ostatní včetně mě se Ti to dost dlouho snažili vyvracet a do zblbnutí opakovali, že si o něm určitě nic takovýho nemyslej, ale od Tebe se to odráželo jako hrách ode zdi a pořád jsi mlela to svoje o "blbečkovi". Mně osobně je to teda dost nepříjemný, nemám ráda, když mi někdo něco takovýho podsouvá a i když mu 100x řeknu, že si to nemyslím, tak mi stejně po stý první řekne, že jsem hnusnáá, protože si to myslím.

Kdyby místo o Tvý dítě šlo o bramborovou polívku, tak by to tak dobře nevyznělo, protože "sprostě se navážíte do mý bramborový polívky, protože mě nemáte rádi" by zdaleka nebylo tak efektní, přičemž ten princip by byl úplně stejnej (nejde o bramborovou polívku, ale o způsob Tvý argumentace).