Já to zažila u třetího dítěte. Tenkrát bych se i rozvedla, kdyby chlap nekývnul. On nechtěl, cítil se starý, byla jsem zoufalá až hysterická a pomalu jsem si v hlavě rovnala, jestli si udělám dítě a pak se rozvedu nebo jestli se rozvedu a teprve pak si najdu nového tatínka.
On teda nakonec neurčitě kývnul a použil větu "nikdy mi už neříkej, že chceš děti a nikdy mi neříkej, že se zrovna o dítě pokoušíme" - takže má smůlu, tímto se zdržuje rozhodovacího práva.

Před tímto jsem taky nechápala jak ženská se ženská může takto iracionálně zbláznit.

Bylo to hrozné, kdyby nekývnul, byl by rozvod jediné řešení, už jsem ho zažínala nenávidět. I kdybych se snažila uvažovat racionálně, stejně by to k rozvodu vedlo, akorát bych se trápila o trošku dýl.