libiku - ta hysterie se táhne už od minulých prezidentských voleb, kdy voličové Karla nečekali, že jejich favorit prohraje. Byli v šoku. Možná byli navyklí, že jejich favorité vítězí a stále si ještě nenavykli, že demokracie je o tom, že je nutné strávit, i když vyhrají lidé a strany, které nám nešmakují. Navíc uzavřenost sociálních bublin, kdy mnozí neznají nikoho, kdo by volil protikandidáta, je utvrzují v tom, že je cosi špatně, že to není možné, podvod, atd.. Něco obdobného vidíme i v USA, kdy opravdu hodně lidí ještě nerozdýchalo, že Clintonová prohrála. Takže tam neustále proti svému legálně zvolenému prezidentovi vedou kampaň. Že se tak střílí do vlastní hnáty jim nedochází.Nebo BREXIT. Také šok a hysterie. Oni nejsou zvyklí, aby jim něco bylo odepřeno (ti jeho odpůrci), příliš se ztotožňují s tím svým kandidátem/stranou/názorem, volební kampaň chápou jako boj dobra se zlem (však i tady v diskuzi se to několikrát objevilo od některých nicků). Je to určitá politická nezralost dotyčných lidí. Politika se nemůže tak žrát.