To asi není úplně jednoznačný, jestli to je porucha.
Podle mého názoru v mnoha případech ano, ten člověk to nedělá schválně, ale kompenzovat to samozřejmě jde, jen se musí chtít.
Příklad, moje nejlepší kamarádka vždycky všude chodila pozdě. Od dětství. Jenže u nich v rodině to byla snad součást životního stylu, pamatuju si, že i její maminka chodila pozdě nebo dobíhala na poslední chvíli autobusy, do divadla zásadně po třetím zvonění... takže tam to bude spíš odpozorované než "vrozené". Anebo se to dědí v generacích. Do práce ovšem chodí včas, mimo práci je "spíše nedochvilná" stále.
Na druhé straně u nás doma se na dochvilnosti vždy dost lpělo, být nedochvilný je pokládáno za neslušnost. Přesto má dítě "poruchu vnímání času", prostě neví, kolik je např. pět minut, neodhadne to. Ovšem řeší to, právě proto, že to jaksi netolerujeme a nebereme jako malichernost. Takže si třeba někomu zavolá a zeptá se "v kolik musím vyjít z domova, abych to stihl", nebo si předem nařídí budík na mobilu, aby ho upozornil, že bude muset odejít.