Rodinová,
bugr děláme jen ráno, ty rána jsou u nás strašlivý.
Já jsem člověk, co děsně rád spí a vstávat před devátou je pro něj utrpení, takže když musím vstát dřív, budím se v poslední možný minutě tak, abych to stihla. Jenže to třeba u syna nefunguje, protože nemá právě ten odhad času. On vstane a ví, že má na vypravení třicet minut, ale vůbec netuší, kolik času je třicet minut, takže ho třeba pět minut předtím, než má odejít najdu, jak vyndává vlasy z hřebenu nebo si čistí kartáček na zuby. Pokoušel se to řešit tak, že si nařídil budík na nějakou nekřesťanskou hodinu, aby jako měl dost času právě na tyhle okamžitý popudy, ale probudil nás všechny a sebe ne, takže jsme mu to zakázali.
Během dne to jde, sice se každou chvíli ptá, v kolik teda musí odejít, aby to či ono stihl, aspoň to ale řeší a ví, že je to problém.
Kdyby na to sral, asi by měl doma dost peklo.