Monty, já ti nevím, ale když to opakovaně zvládne se vypravit včas sám, tak to asi nebude úplně porucha, ne? Spíš prostě jen spoléhá na někoho jiného...já mám tohle podobně s hlídáním cesty, když někam jdeme nebo jedeme...když s námi jde třeba manžel, tak většinou na cestu nekoukám a jdu podle něj, protože podvědomě spoléhám na to, že cestu hlídá on...a to jsem potom schopná třeba zabočit jinam, nebo se klidně skoro ztratím, ale když jdu sama a musím se spolehnout jen na sebe, tak na tu cestu víc koukám a vydoluju si z hlavy kudy jsme šli...a to pak nebloudím...taky bych si mohla říct, že prostě nemám orientační smysl...ale vím, že je to hlavně tím, že nedávám pozor, protože spoléhám, že je tam někdo další...