Tak já mám v tomhle celkem jasno.

Do toho, co mám u sebe doma, nikomu nic není a pokud nemám uklizeno a necítila bych se kvůli tomu dobře, tak si prostě nezvu nikoho na návštěvu. To jde praktikovat velmi snadno.

Bylo by do toho pouze někomu, kdo by bydlel se mnou. Ale zase: pokud by ten druhej byl taky bordelář, ale chtěl, abych uklízela jen já, tak to by měl smůlu, nevím, z jakýho titulu by něco takovýho mohl chtít, považovala bych to za drzost nebo spíš chucpe a ani by mě nenapadlo to dělat.

Ale: kdybych si vzala pořádkumilovnýho manžela, tak bych chca nechca musela aspoň trochu respektovat jeho potřeby (a on by zase musel tolerovat to, že jdu proti svýmu naturelu a že to asi nikdy nebude dokonalý podle jeho představ).

Nebo kdybych s někým spolubydlela, tak bych aspoň ve společnejch prostorách musela zachovávat asi větší standard, než bych to potřebovala sama pro sebe.

Prostě jak je v tom někdo další a má oprávněný potřeby, tak ho musím zohlednit, ale je dobrý se naučit rozlišovat, který potřeby oprávněný jsou a který ne (třeba potřeby ne(po)zvanýho hosta jsou mi u zadele, ale pozvanýho hosta a spolubydlícího bych zohlednit měla)